Po pracovním dopoledni (hlavně mém) jsme vyrazili do Setubalu „na delfýny“.
Obědváme ve skvělé přístavní rybí restauraci.
V půl třetí už na nás čeká loď se školní výpravou a pár dalšími výletníky, abychom odpluli hledat do ústí řeky místní stádo delfínů.
Mají jich tady 28 (podle ploutví je mají identifikované, dali jim jména a dokonce i znají příbuzenské vztahy – tedy jen po mateřské linii, protože tatínek je vždy nejasný…).
Jsme úspěšní už po pár desítkách minut. Ta krásná zvířata okolo nás začnou kroužit a dovádět. Oči z důlků, fotíme, točíme videa. Když připlují těsně k lodi, přijdou mi ohromní, rozhodně větší než 4 metry, což o nich povídají průvodci.
Po 30 minutách show končí a odplouváme – pravidla pro pozorování jsou neúprosná.
Ve zbytku tříhodinové vyjížďky projíždíme zajímavá místa zátoky.
Motorky zůstaly v pořádku na místě (shodou okolností jsme je zaparkovali před místním motocyklovým klubem). Vyjíždíme na pevnost nad městem a pak už na ubytování.
Podruhé musíme trochu zaurgovat paní domácí, aby tak nešetřila na naší snídani, a pak už chystáme vše na rychlý ranní odjezd. Čeká nás dlouhý asfaltový přesun do vnitrozemí, kde se chceme napojit na trasu ACT.
