Snídaně na tomto apartmánovém ubytování nepochybně vstoupí do našich vzpomínek. Ne úplně pozitivně. Není moc bohatá, já jsem celkem v pohodě, Petr již podruhé doplňuje instantními vločkami z Decathlonu.
Vyjíždíme o něco později, než jsme plánovali a zdržení narůstá poté, co špatně odbočíme a najedeme si asi 15km po dálnici.
Prvních 170km je po dálnici. Tempo volíme mírné, abychom ušetřili špunty do terénu. Sjíždíme u Estremóz, doplňujeme benzín, myjeme vizory a pokračujeme po okreskách. Zpočátku nic moc, později krásné zatáčky v mírně zvlněném terénu, který kvete všemi barvami. Okolo se pásla stáda krav, koní, ovcí i koz. Pěkná příroda. Tedy až na tu mrtvou kávu, které ležela kousek od silnice a vydatně smrděla.
Konečně přišla odbočka do terénu. Velmi lehký terén, trochu nad ACT ofrňuju nos. Nicméně po asi 5km máme útrum – přijíždíme k brodu, přes který si netroufáme (dlouhý, hluboký do nejméně po kolena, spíše více, a co bylo nejhorší – dno bylo tvořené hlubokým měkkým pískem). Naše zkoumání terénu nenechává chladným staršího domorodce, který opodál pase stádo koz a ovcí. Radí nám kudy a mohutně povzbuzuje. Asi jsme ho docela zklamali, že jsme se otočili. Měl by v hospodě co vyprávět …
Potupně jsme se vrátili na asfaltku a objížďkou dále zkrátili trasu. Cesta pak už byla jednoduchá s minimem offroadu až do cíle 2. etapy ACT.
Při rychlém odědě jsme udělali bojovou poradu a vzhledem k tomu, že bylo teprve 13:00, tak jsme se rozhodli nakousnout další etapu ACT a dojet až do města Proenca-a-Nova.
Jednak jsme měli trochu offroadovou absenci a jednak se blíží zhoršení počasí, takže si chceme najet trochu “do foroty”. Pokračujeme tedy 3. etapou ACT. Jak končila ta předchozí, tak začíná i ta další – asfaltem.
V těchto místech se ACT několikrát kříží s TETem, takže jsme ještě jednou zahnuli na TET a udělali jsme dobře. Sice to byly cesty místy trochu náročnější, ale bylo to zvládnutelné a zavítali jsme do krásných končin (kopec s větrnými elektrárnami, výhled na přehradu, jezírko s vodopádem). Na ACT jsme se vrátili ve správný čas – těsně před odbočkou z asfaltu na šotolinu. Ta vedla prakticky až do konce dnešní cesty, takže jsme si nakonec i toho offroadu zažili dost.
Dnes jsme ani neodkládali motorky, pokud tedy nepočítám nečekané odložené mojí při parkování před hotelem. Těsně jsem minul Petra.
Dnes jsme vybrali krásný hotel. Bydlí s námi i nějaký profesionální cyklistický tým, takže se těšíme, že i snídaně a vše ostatní bude v pořádku.
Na večeři vyrážíme do městečka, po dlouhé době si dáváme pizzu, protože zbytek kuchyně otevírá až za 30 minut (a to bůhví jestli).
(361 km, Hotel Amoras Country House / Proenca-a-Nova)
