Snídaně byla stejná jako hotel – skvělá!
Kolem 9:01 vyrážíme na cestu, musíme zvládnout 1.5 etapy ACT.
Offroad začíná hned záhy. Každý den má nějaký symbol, dneska jsou to větrné elektrárny a sníh.
Trasa nás rychle přivedla na hřeben, kde podjíždíme desítky větrných elektráren a stovky jich vidíme na okolních kopcích. Tyto svištící vrtule dominují dojmu z dnešního dopoledne. Rychlé šotolinové cesty (vznikly pro stavbu a obsluhu elektráren), na kterých je ovšem místy docela zrádný jemný štěrk. Tyto cesty se občas mění v poněkud divočejší kamenité a hlinité horské cesty obklopené vřesy a další pestrou vegetací. Zastavujeme u vyhlídky na vodopády (nejvyšší má 15m, ale muselo se k němu sejít hodně schodů. Petr se tam šel kouknout, já “hlídal” motorky.
Krátce před polednem přijíždíme do pohoří Serra da Estrella, na jehož vrcholcích jsme už zdálky viděli sníh. Krajina dostává vysokohorský charakter – nízká vegetace, velké balvany, skály. Přibývá sněhu podél cesty. Kousek před vrcholem odbočujeme z trasy ACT, protože ta (trochu nepochopitelně) nejvyšší partii vynechává. My ovšem vrchol Torre dobýváme. Je s 1993m nejvyšší horou pevninského Portugalska. Nahoře jsme šokováni – nejen tím množstvím návštěvníků (je neděle, tak to by ještě šlo pochopit), ale hlavně tím, co tu dělají. Sáňkují a lyžují! Dokonce tu jezdí lanovka! Slovy klasika: “No, to jsem tedy opravdu nečekal!”.
Po focení motorek a oslavu dobytí vrcholu z vrcholu odjíždím přes veliké kameny, které jsem úplně přehlédl. Skoro celé jsem to dal, ale na posledním pro pobavení davů odkládám motorku. Pak už se vracíme zpět na trasu ACT. Resp. i TETu, protože obě trasy se dnes mnohokrát prolínají. My se držíme ACT, nicméně nemáme to zadarmo. Dnes je odhadem více než 2/3 vedeno terénem.
Okolo 13:00 dokončujeme 3. etapu ACT a rozhodneme se plynule navázat co nejdále 4. etapou (2. dnem obvyklého směru ACT). Na oběd se přecpeme pizzou a valíme to dál, přes kopce, okolo dalších elektráren, po krásných úbočích docela pustých hor, okolo romantických jezírek i divokých kaňonů.
Chtělo se mi napsat i něco o průjezdech brodů, ale ten jediný dnešní zaznamenáníhodný byl tak velký, že jsme se pokorně otočili a objeli ho.
Dnes konečně potkáváme i nějaké motorkáře. Hodně nás překvapily hlavě dvě holky, co jely s (malou) bagáží ACT (v opačném směru). Jedna na Tenere 700 a druhá na CRF. Je to za celých 14 dní třetí setkání s někým na TET či ACT. Chtěly si povídat, ale náš trochu tlačil čas.
Ke konci cesty navštěvujeme ještě 2 vyvýšeniny. Nejprve vyjíždíme na kopec Marofa (976m) s vysílači, kostelíkem a velkou sochou Krista. Odsud vidíme náš dnešní etapový cíl – městečko Figueira de Castelo Rodrigo (po Kristově levici) a historické městečko Castelo Rodrigo (po pravici). Ještě zbývá asi hodina do setmění, tak se rozhodujeme, že projedeme historické městečko. Potkáváme tam dalšího dnešního motorkáře, Španěla na KTM Adventure 890R. Chválí me si navzájem motorky (jak jinak 😂). Prý dnes absolvoval cestu z Braganzy až sem. To nás naplňuje optimismem, protože přesně to máme v úmyslu projet zítra, než se definitivně zhorší počasí.
Ve Figueiře ještě myjeme motorky, chvilku hledáme apartmán a pak už v klidu vyklusáváme dnešní velmi náročný den.
(313 km, Borboleta Guest House, Figueira de Castelo Rodrigo)
